Vyroste z něj nový Zátopek? Pár tipů pro trénink mladých běžců

Předávat dětem lásku k běhu a pohybu vůbec je správné a přirozené. Stejně přirozené je prožívat radost, když se potomkovi ve sportu daří, což logicky svádí vést ho k tomu, aby „pořádně makal“. Ve skutečnosti jsou ale pro jeho budoucí běžecké úspěchy důležitější jiné věci.

Možná od tohoto článku očekáváš rady, jak by měly děti trénovat či jaké jsou hlavní rozdíly v přípravě mladého a dospělého běžce. Neočekávej. A to z jednoduchého důvodu: v tréninku dětí a dospělých totiž sice vidím jen dva hlavní rozdíly, ty jsou ale natolik zásadní, že přípravu těchto dvou věkových kategorií nelze vůbec porovnávat.

Dospělý běžec má obvykle přípravu rozdělenou na dvě hlavní období, kromě toho mívá ještě období závodní a přechodné období, a ve všech z nich plní určité, předem stanovené cíle. Tyto cíle se týkají fyzických parametrů a sportovních schopností a dovedností, sledují ale i určitou psychickou a mentální připravenost, a to všechno se snaží individuálně vyladit.

Dva body, které v dospělosti nedoženeš

U mladých atletů jsou ale podle mého mínění dva body, které musí být do určitého věku tím hlavním, a to z jednoduchého důvodu: Právě tyto dva body totiž v dospělosti už buď jsou, nebo nejsou, a pokud nejsou, tak se to z pohledu sportovní výkonnosti velmi špatně dohání.

Bod č. 1: Pozitivní vztah ke sportu

Zcela zásadní věcí je, aby mladý atlet získal ke sportu pozitivní vztah. Tento vztah by měl být co nejsilnější, ale zároveň zdravý. Jde tedy o jakousi asistenci při psychickém a mentálním vývoji mladého běžce. Tento aspekt by měl mít několik rysů, a tím prvním je, že jak trénink, tak závody musí dítě bavit. K tomu je dobré být součástí nějaké party, kde je sranda a kde se utvářejí vztahy - lidsky i sportovně. Tento aspekt vidím pro zdravý vývoj sportovce skoro jako nezbytnost. Zkusím vám nastínit, proč si to myslím.

Když se podíváme svět vrcholového běhu dospělých, uvidíme obrovské rozdíly mezi osobnostmi, a především mezi charaktery. Najdeme tam běžce, kteří, ač bojují o nejvyšší mety, vnímají své soupeře především jako kamarády. Cítí sice vůči nim rivalitu, ale když o nich mluví, blýskají se jim oči, protože se jim zároveň vybavují všechny skvělé zážitky, které s nimi zažili na dráze, na silnici, prostě v rámci soupeření. Ale pak jsou vrcholoví běžci, kteří by, a já to napíšu na přímo, nejradši své soupeře viděli na kolenou, zraněné, ba snad dokonce mrtvé. Ano, opravdu existují sportovci, kteří si přejí až smrt svých soupeřů. Je to samozřejmě extrém a není jich mnoho, ale musel jsem to sem napsat, abyste pochopili, o co mi jde, když mluvím o zdravém vztahu ke svému sportu.

Výchova mladého sportovce by tedy měla být taková, aby z něj vyrostl psychicky a mentálně odolný člověk, který má, zjednodušeně řečeno, rád lidi, je pro něj důležité kamarádství a je přející.

Bod č. 2: budování správných návyků

Druhým bodem, který by se měl stát hlavním v přípravě mladého běžce, je snaha o zvládnutí všech návyků, které využije v dospělosti pro svůj maximálně efektivní výkonnostní růst. Které návyky sem patří?

Propracovaná rozcvička.
Maximálně zvládnuté obecné sportovní schopnosti, především obratnost a schopnost perfektně vnímat své tělo.
Běžec by měl v celé šíři zvládat speciální atleticko-běžecké dovednosti jako speciální běžecká cvičení v co nejširší škále, starty z bloků, polovysoké a vysoké starty, přechod překážek, zabírané úseky, techniku běhu v maratonkách a v tretrách atd.
Měl by mít zažité, že po tréninku je třeba vyklusat, dobře se protáhnout.
Postupně by měl i pochopit, že je dobré udělat regeneraci.
Zároveň je vhodné nenuceně působit na mladého člověka tak, aby si začal vytvářet základní zásady životního řádu, které odpovídají věku a vyzrálosti jednotlivce.

Pokud spojíme tyto dva body v jeden, je jasné, že je potřeba být opatrný s drilováním a spíše se zaměřovat na pestrost v tréninku, klást důraz na spolupráci ve dvojicích či skupinách, mít velký repertoár variant při tvorbě vlastní tréninkové jednotky, v níž by měla hrát velkou roli hra, spolupráce a také vzájemné fandění.

Mladý sportovec potřebuje cítit podporu trenérů ale i ostatních členů tréninkové skupiny, proto není možné tolerovat ponižování slabších, nebo naopak hraní si na hvězdu.

Obraz budoucího šampiona

Budoucí šampion by měl ve svých osmnácti až dvaceti letech, a to bez ohledu na svou momentální výkonnost, vypadat takto:

Je nadšený sportem všeobecně, miluje svoji disciplínu, ale nelpí na ní.
Má sny, které ho nabíjejí nadšením, ale prohry bere s humorem a úsměvem.
Umí fandit a povzbudit ostatní, zajímá se o to, co je v jeho disciplíně nového, a pomaličku začíná rozeznávat i správně chápat taktiky a filozofie těch nejlepších.
V tomto věku se již může zcela koncentrovat na speciální přípravu, protože vše potřebné kolem vlastního tréninku již zvládl a má to zažité. Již přesně ví, co chce, kam směřuje, svůj čas umí co nejlépe využít, umí se psychicky připravit na trénink a správně naladit na vlastní závod. Protože jeho předchozí příprava byla přirozená, má nyní kam jít, kde se zlepšovat a kam směřovat. Jeho příprava přechází do čistě individuálního tréninku, který je mu ušit na míru a zohledňuje jeho přednosti i nedostatky.
Baví ho v závodě zkoušet různé taktické varianty
Snaží se sám do přípravy (po dohodě s trenérem) zařazovat další a další kaménky do své mozaiky.
Po tréninku je schopen odmítnou přemlouvání kamarádů, že zajdou na pivko, a jde radši třeba do sauny.

To všechno píšu z jednoho důležitého důvodu: Jakmile jsou totiž žáčci a dorostenci jsou svými rodiči (a bohužel někdy i trenéry) hnáni do tvrdé dřiny, kde hlavní vidinou jsou výkony, nebudou mít šanci se k výše uvedenému dopracovat.

Rodič není trenér

Aby bylo možno toto vše splnit, je potřeba mladého atleta svěřit do péče kvalitního trenéra mládeže. Bývám opakovaně svědkem situace, kdy si rodiče chtějí plnit svá nesplněná přání, což je ostatně problém celospolečenský. Pak své potomky dřou do úmoru a tlačí je k co nejlepším výkonům za každou cenu.

Tyto děti, plnící vůli svých rodičů, často dosahují v rámci mládežnických kategorií i k velmi dobrým výkonům. Jenže také obvykle předčasně končí, unavení, zklamaní a psychicky zlomení. Jejich konec obvykle přichází už v dorosteneckém či juniorském věku, někdy ale vydrží i do dospělých kategorií, protože ani tehdy se ještě stále nedokáží oddělit od vůle, kterou sice bytostně nechtějí, ale která se stane jejich součástí.

Trenéři mládeže by pak měli být ti nejlepší. Měli by mít nejen potřebné znalosti, ale i cit pro dětskou duši a také pochopení pro spoustu věcí, které souvisejí s dospíváním. Naopak by neměli mít pocit, že musí nutně vychovat mistra republiky nebo mládežnického reprezentanta. Dobrý trenér mládeže je zkrátka k nezaplacení. Osobně si myslím, že máme mnoho velmi dobrých a kvalitních trenérů mládeže, tak snad nebudeš mít ani ty problém najít pro své dítě v blízkosti bydliště.

Pochopení, ale důslednost

Časem, až pochopíš koncepci a filozofii, se kterou své svěřence trénuje, můžeš jej doplnit doma. Mít pochopení přitom neznamená, že nemůžeš nic vytknout. Upozornění ve stylu: „Trenér chtěl, abys doma protáhnul, tak se protáhni,“ je zcela na místě, takže dohlédni na to, aby to dítě udělalo, a klidně se přitom můžeš zaštítit trenérovou autoritou.

Dítě také musí pochopit, že trénovat je potřeba pravidelně, i když se mu zrovna nechce. S tím souvisí i docházka na tréninky, v tomto směru buď jako rodič důsledný až neoblomný. Dobré je, když dítě vidí, že i ty sám jsi schopen tomu něco obětovat a neobtěžuje tě to.

Je přitom lepší jít jednou příkladem než stokrát něco nakazovat. Pokud chceš třeba podpořit zdravé stravování dítěte, nemůžeš se sám ládovat bůčkem. Zkus si občas s dítětem zacvičit, ať ti ukáže, co se naučil, a třeba se i společně zasmějte tomu, když ti to nepůjde. Dítě musí pochopit, že neumět není slabost a že je potřeba se neúspěchu zasmát.

Nejúspěšnější vrcholový sportovec je takový, který zná svoji cenu, své cíle, své přednosti i nedostatky, umí tvořit, je hravý a dívá se na svět dětskýma očima -tedy s nadšením pro vše nové a neznámé a je nedočkavý něco vyzkoušet. Dítě by ovšem nemělo vidět svoji budoucnost ve sportu jako příležitost vydělat peníze, být slavný apod.

Vize na prvním místě

Neprobíral jsem tedy dnes trénink, ale vizi, kudy jít, pokud bys rád viděl své dítě v budoucnu běhat. Mysli ale i na to, že ne všechny děti chtějí být sportovci, a také, že některé děti bude více bavit jiný sport. Poslouchej tedy, co ti o sportu děti říkají, a nesnaž se je zlomit. A to platí všeobecně - poslouchej, co chtějí tvoje děti dělat a nemysli si, že šťastné budou jen tehdy, když jim vnutíš svoji vůli za každou cenu, protože jen ty sám přeci víš, co je pro ně nejlepší. Snazší cestu mají děti, které mají sportující rodiče, nicméně trénovat vlastní dítě je ve většině případech chybou, přestože i tady výjimky existují.

Nabízej, navrhuj, snaž se vzbudit zájem a mladého sportovce nadchnout. Buď mu oporou, říkej, co si myslíš, ale přehnaně nekritizuj.

Pokud dokážete vytvořit v dítěti kladný vztah ke sportu, přetaví v dospělosti tuto zkušenost jako katalyzátor svého života díky návykům a způsobu myšlení, které jej sport naučí. Někteří pak možná půjdou ve svém snažení dále a budou mít výsledky, které potěší je i vás, všichni se ale stanou osobnostmi, a to bez ohledu na výsledky.

V tréninku mládeže jde tedy především o nastavení návyků, přirozenou tvorbu psychické odolnosti, zdravého mentální nastavení budoucí osobnosti, trénink obecnějších i základních speciálních schopností a zvládnutí všeho důležitého kolem tréninku jako přípravu pro rozhodující trénink v dospělosti. Takový dospělý sportovec má větší šanci, že se vyhne zraněním, propadům motivace, lépe zvládne neúspěchy a dokáže pak uvolněněji tvořit svoje vize, zdravě prosazovat svoji vůli a problémy bude řešit s větším přehledem a klidem.

Jsme národ Emila Zátopka. Jeho nadšení a nezlomná vůle ho dovedly na opravdový vrchol, přitom zůstal sám sebou, uměl si ze sebe dělat srandu a své soupeře uměl pochválit a mám pocit, že je měl rád. Jeho láska ke sportu byla naprosto zřejmá a prostupovala celou jeho bytostí. V tréninku zvolil metodu nikým nevyzkoušenou, trval na ní a věřil jí. V závodě si stanovoval jasnou taktiku a té se držel. Tedy jeho vize měly jasnou formu i obsah. Hledejme proto dalšího Zátopka nejen z pohledu jeho výkonů, ale i jeho osobnosti.

Desatero podporujícího rodiče

Rodič by proto měl mít v této fázi sportovního vývoje budoucího běžce výhradně roli nadšeného posluchače. Radostná a podporující komunikace rodiče s dítětem je to nejlepší, co můžeš pro svého mladého atleta udělat.
Zajímej se, co na tréninku děti zažily, a pokládej jim dotazy, které je podněcují k přemýšlení o sportu a o tom, co vlastně dělaly. Otázky by mohly znít třeba takto: „A to jste zvládli?“ „Jak vám to šlo?“ A když uslyšíte, že jinému dítěti něco třeba nešlo, je potřeba reagovat odpovědí: „On to zvládne příště.“
Neposiluj v dětech rivalitu, ale spíše se zaměřuj na cit pro tým.
Děti podporuj ve zdravé sebedůvěře a úžasu. Zavzpomínej na své vlastní sportovní začátky, pokud je máš.
Dítě Musí cítit tvou podporu, ale nemělo by získat pocit, že když by se nedařilo, tak ji bude ztrácet.
Když se mu závod nepovede, můžeš to zlehčit například takto: „Viděl jsem to, snažil ses, a já jsem hlavně rád, že jsem to všechno viděl.“
Nemá cenu svalovat vinu na jiné okolnosti. Bylo by třeba chybou říci: „on tě tam zavřel, ty jsi nemohl běžet a prohrál jsi.“ Je potřeba říkat pravdu, tedy: „Nechal ses zavřít, to byla chyba, ale bojoval jsi i za těchto okolností a toho si cením nejvíce. Příště to uděláš lépe.“ Asi jste pochopili, že jsem přímo odpůrcem tréninku dětí v rodinách a že tedy jsem zastáncem tréninku dětí v kolektivech a mládežnických tréninkových skupinách.
Maximálně podporuj autoritu trenéra, je to důležité pro co nejlepší výsledek spolupráce a rozvoj mladého sportovce. Trenér je ten, kdo přináší pochvalu i upozorňování na chyby, jeho role by neměla být zpochybňována.
Pečuj o dobrý vztah s trenérem a komunikaci s ním. Je dobré se občas na své dítě zeptat a občas mít zájem i před dítětem. Svůj zájem podpoř třeba nabídkou, že pomůžeš s tréninkem či organizací při závodech, to bude dítě vnímat velmi dobře a podpoříš jeho pozitivní náhled na svůj sport.
Podporuj dítě v pravidelné docházce na tréninky a vědomí, že občas je potřeba udělat něco navíc, i když se nechce.