Nesoustřeď se na cíl, ale na cestu, aneb o běhání v době koronavirové

Pozn. autora tento článek byl napsán dne 15.4.2020

Možná to zní zvláštně, možná až nepřijatelně, ale pandemie koronaviru SARS- CoV-2, tak jak přišla a vyvíjí se, je studnicí poznání. Poznání člověka jako tvora, který něco řeší, něco od života chce anebo se vrací na místa ve svém nitru, která již zná, ale zapomněl na ně. A platí to i pro běžce.

Rozjitřená situace rozehrává naše emocionální energie všemi směry. Na jednu stranu podléháme vlivům, které nás omezují. Na druhou stranu máme šanci svá omezení lépe uvidět a snáze se rozhodnout, kudy se dát, abychom urychlili poznání, ke kterému směřujeme.

Makat, nebo udržovat?

Když přišly první zprávy o tom, že nákaza překročila hranice ČR, bylo mi jasné, že je situace potřeba tomu přizpůsobit trénink i směřování každého závodníka. Tehdy se sice ještě nemluvilo o tom, že sportovní akce budou zakázané, ale i tak bylo jasné, že nelze na tento stav nereagovat.

Postupně jsem zhruba během týdne nastavil pravidla, která jsem považoval za správná. V prvním okamžiku jsem dal svým svěřencům na výběr, zda chtějí volit cestu udržení maximální možného rozvoje sportovní formy, cestu udržovacího tréninku, který by spíše podporoval imunitní systém a psychickou kondici. Jenže pak jsem si uvědomil, že za ně jako trenér odpovědnost, kterou na ně nemůžu přenášet, a všechny svěřence jsem bez diskuze převedl na udržovací trénink. Velmi zajímavá ovšem byla reakce běžců, která následovala.

Nevyhnutelná ztráta motivace?

V reakci na tyto kroky se mí svěřenci v podstatě rozdělili do tří skupin:

První skupina si to svým způsobem i užívala. Kvalitní tréninky přestaly bolet a časem jak bylo tělo čím dál odpočatější, trénink se pro ně stal zábavnějším.
Druhá skupina sice trénovala, ale pociťovala výraznou ztrátu motivace. Bez vize závodů byl pro ně trénink najednou šedý a nevýrazný.
Pro třetí skupinu běžců, která představovala asi pětinu mých svěřenců, ztratila příprava podle tréninkového plánu jakýkoliv význam. Většina si jen začala klusat dle chuti a nálady, a někteří dokonce přestali trénovat úplně.

Z prvních dvou skupin asi 70 % svěřenců pokračuje v tréninku s radostí či jen s nepatrnými obtížemi, které souvisejí s rozpadem jejich cílů a dodržováním nutných opatření (běh s rouškou, vyhledávání míst s malým počtem lidí apod). Zbylých 30 % sice pokračuje, ale z jiných pohnutek – podle mě je do tréninku žene obava, aby ve svých očích neselhali, dostáli svým předsevzetím a dělala to, co považují za správné.

Poměrně zajímavé pro mě ale bylo zjištění, že jsem u „svých“ běžců v porovnání s ostatními lidmi kolem zaznamenal mnohem menší výskyt strachu z dopadů pandemie. Spíše šlo o běžné racionální obavy či snahu vyřešit situaci tak, aby se mohli své zálibě věnovat v co nejlepších podmínkách.

Trénink, který nezatíží imunitu

V tréninku jsme s mými svěřenci kompletně najeli na udržovací trénink:

Ponechali jsme zajetý rytmus střídání tréninků s velmi nízkou intenzitou s tréninky, kde jednotky s vysokými a velmi vysokými intenzitami vystřídaly tréninky s intenzitami zadrženými. Nejde tudíž o klasický udržovací trénink, ale o úplné vzdání se velmi vysokých intenzit.

Velmi vysoké intenzity jsou totiž pro imunitní systém příliš výrazným agresorem. I v případě, že bych běžce nechal běžce pracovat jen na 50-60% maximální dávky, stejně by byli pár hodin po zátěži ve větším ohrožení vůči infekcím. Je sice pravda, že by i tak měl jejich organismus vysokou šanci případnou infekci dobře zvládnout. Stejně by ale mohlo hrozit, že intenzivní trénink přijde v okamžiku, kdy tělo s infekcí začíná bojovat, a větší oslabení organismu by tedy nebyla dobrá cesta.

Co bude s letošní sezónou?

Otázka, kterou řeší snad všichni běžci, ale nyní zní: Co s touto sezonou? Na to nyní musíme odpovědět, že nevíme. Jenže: Je to problém? Neměl by být. Tělo, které je pravidelně (byť lehce) zatěžováno, je totiž dobře připraveno na nárůst tréninkového zatížení kdykoliv v budoucnu. Navíc na nárůst zareaguje velmi rychle. A dokonce mu tato pauza, pokud ji vezmeme za správný konec, může i prospět.

To ale souvisí se základní filozofií člověka a důvodem, proč vlastně trénuje. Běžec, který je více egoisticky založený a jeho hlavním cílem je prosazení sebe sama, má nyní problém. Vidí svět velmi šedivě a sice se může snažit připravit na nějaký cíl, který vidí někde v dálce, ale hrozí u něj velké nebezpečí opotřebení a ztráty motivace.

Naopak sportovec, který dokáže vidět svoji sportovní cestu jako něco zcela otevřeného, má ohromnou výhodu. Prostě jde, trénuje, běhá a s dávkou pokory čeká, kdy uvidí svůj cíl.

Krize je příležitost k růstu

Byť je situace kolem nákazy náročná, lze z ní hodně vytěžit. Jsme totiž přinuceni se zastavit, a můžeme si tak uvědomit všechny aspekty své běžecké cesty. To se nám pochopitelně může přihodit i třeba kvůli zranění, ale je tu jeden podstatný rozdíl. Když nás zastaví zranění, často se ptáme „proč zrovna já“ a přemýšlíme, co jsme udělali špatně. Současná omezení ale přišla zásahem zvenčí a tyto otázky nejsou potřeba.

O to víc si můžeme klást jiné otázky: Jak situaci vnímám? Co pro mě znamená? Jak ji prožívám? Proč ji prožívám právě takto? A právě díky nim a zaměření se do svého nitra můžeš udělat obrovský skok dopředu nejen v rámci sportu. Možná se ti pak bude se sportem žít lépe, radostněji, a až bude možnost závodit, možná si pak lépe prožiješ vše, co závodění přináší. Jakmile uvidíš své obvyklé soupeře, řekneš si: „Konečně jsme zase tady, jdeme na to!“ Když poběžíš kolem lidí, kteří umějí fandit, budeš je intenzivněji vnímat a třeba i s větším vděkem. Možná i sebe sama začneš v celém tom kolotoči vnímat trochu jinak, možná lépe. Třeba se budeš i lépe cítit a prožívat větší radost, protože si uvědomíš, že některé věci prostě nejsou samozřejmé. A možná ti budou připadat srandovní některé události, které jsi dříve bral(a) naprosto vážně.

Dnešní situace, ač je velmi vážná, přináší velkou možnost povyrůst, změnit své vnímání světa i pohled na sebe sama a svoji roli v celém tom našem krásném běžeckém cirkuse.

Trénink v době pandemie

Myslím si, že dokud nedojde k rozuzlení, je potřeba vytrvat v lehkém, ale pravidelném tréninku. Je potřeba se dívat dopředu, ale s klidem a pokorou. Jakmile se vyjasní, zase budeme plánovat a zase vklouzneme do svých tréninkových dávek, které směřují ke konkrétnímu danému cíli.

V době, kdy vzniká tento článek, začíná být jasné, že si pravděpodobně nezazávodíme nejen v květnu, ale ani v červnu. Většina velkých akcí je už přeložena na září či říjen, ale ani to nemusí být definitivní. Proto si svůj cíl naplánuj, až bude situace jasnější. Věř, že tvoje tělo bude pravděpodobně připraveno k tvrdšímu tréninku lépe než kdykoliv dřív a zareaguje na něj velmi dobře.

První závody, které se uskuteční, lze použít jako dobré tréninky, na svůj další větší cíl si pak ponechej dostatek času. Pokud nyní trénuješ v nízkých intenzitách, tvá obecná vytrvalost bude na velmi dobré úrovni. A pokud navíc zařazuješ i tréninky na úrovni lehčí intenzivní vytrvalosti, pak můžeš s klidným svědomím kdykoliv okamžitě navázat na tvorbou své běžecké formy. Nepůjdete od začátku, ale budeš mít slušný základ a tvoje tělo bude skvěle zregenerované, což se může ukázat jako obrovská výhoda.

Do karet ti bude hrát i fakt, že se po nucené pauze můžeš znova těšit na to, co ti bylo odepřeno. Na zadržený trénink v podobě střídání klusových tréninků se zadrženými kvalitami navážeš velmi přirozeným způsobem. Na zvýšení intenzit se budeš těšit, stejně jako na zvýšení celkové kilometráže. Obojí se bude zdát snazší a celý proces budeš lépe zvládat i psychicky a mentálně. Změna způsobu vnímání sebe sama v běhu života, která nyní u většiny lidí probíhá, dává naději na posun k lepšímu.

Vzít změnu za správný konec

Myslím, že není třeba vymýšlet v tréninku něco zvláštního. Jakmile budeš znát definitivní termíny svých závodů, příprava na ně z pohledu metodického nebude jiná. Podobné změny v přípravě přece zažíváme i jindy, třeba kvůli nemoci či zranění. Jedna věc je ale přeci jen jiná, a to příležitost ke změně myšlení. Snaž se ji proto vzít za správný konec. Více než kdy jindy si právě teď můžeme uvědomit, že život tvoří a život mění, a to často bez našeho přímého přičinění (minimálně v rovině vědomí).

Vědomí, že se sice můžu o něco snažit, ale moje toto úsilí může být kdykoliv přerušeno či zhaceno, zdaleka není jen negativní. Dává nám totiž možnost přijmout svůj osud, tak jak je, učí nás nelpět na cíli, ale naopak obrací naši pozornost na naši cestu. Umožní nám tak stát se vnitřně klidným člověkem, který se nehroutí kvůli tomu, že nezískal to, co si přál. Naopak se tomu bude umět pousmát a také uvidí spousty dalších možností, kudy jít dál. A výběr té nejlepší z nich bude vnímat jako hru.

Člověk, který toto dokáže, umí všechna nebezpečí a úskalí života s větším nadhledem a případný problém lépe řešit. Potom má i mnohem větší šanci ustát případnou nemoc, protože se umí zaměřit na uzdravení a blokovat strach, jež má přesně opačnou moc.

Čas na restart

Když přišla nákaza, většina běžců si uvědomila, že je to prostě jen jiná situace. Dodržovali, co dodržovat měli, ale strach v jejich srdcích nebyl. Běhali dle svých možností a běh vnímali třeba jako svůj denní rituál. Přizpůsobili se, vymysleli program, jak to zvládnout, a ten dodržovali a korigovali dle měnící se situace. Tak zároveň využili sport k tomu, aby vše lépe zvládli.

Vůle, mysl a myšlenka je to, co tvoří. A nyní jsme v situaci, kdy si můžeme tyto aspekty nastavit znovu a lépe. Vezměme ji jako možnost restartu a změny vnímání toho, jaké místo má běh v našem životě.

Pokud v souvislosti s nákazou, zrušenými závody a nejistotou cítíš sklíčenost, pokus se své vnímání nastavit a nasměrovat tak, abys ses z tohoto sevření dokázal(a) vymanit. A tak jako vždy v životě, je potřeba se i teď zaměřit na to pozitivní, co situace přináší. Když se budeš na pozitivní aspekty zaměřovat často a budeš si toto vědomí držet, pak to negativní zeslábne samo od sebe.

Nic nebude jako dřív

Z pohledu tréninku se tedy nic moc nemění, nyní prostě buď trénuješ, netrénuješ, a z toho pak musíš nějak vyjít. Svět se ale mění a my s ním, a že se bude měnit i svět sportu, to je nad slunce jasné. Já osobně to ale velmi vítám a těším se, co se stane. Možná se budou dít zvláštní a nevídané věci. Možná se ještě před tím, než se stanou pozitivní změny, vyhrotí některé pohledy na sport ještě více negativně, ale to jej jen příliš silná slupka, která brání sladkému ovoci zavonět naplno v plné kráse. Až se odkrojí, uvidíme změny, které potěší nejednoho příznivce sportu. Možná i oprášíme stará hesla, třeba „Ve zdravém těle, zdravý duch.“

Sport totiž nabral před lety neblahý směr a pohltilo ho to, co většinu ostatních odvětví lidské činnosti. Z určitého pohledu jde o chaos, ve kterém se začínající sportovec těžko orientuje, a díky nepřebernému množství často protichůdných informací je neustále uváděn do slepých uliček. Zaměřuje se na věci, které slibují rychlejší pokrok, sleduje data, která ve skutečnosti prakticky nic neznamenají, pořizuje si materiál, díky kterým chce získat náskok před ostatními. Přitom sport a běh nevyjímaje nás má především učit poznávat své tělo, praktikovat zdravý způsob života, a zaměřovat se na svůj všeobecný pokrok. Díky sportu se můžeme stát aktivnějšími, můžeme tříbit vůli, vnitřní i fyzickou sílu, můžeme čistit své myšlenkové pole a zaměřovat se na svůj cíl na melodické struně pozitivního přístupu.

To, k čemu vás dnes vyzývám, je, abyste využili dočasného společenského chaosu ke svému růstu. Ujišťuji vás, že to jde, a když to dokážete, stanete se člověkem, který umí přinést do situací klid, rozvahu, pozitivní přístup i v těžkých situacích a já věřím, že i otevřené srdce. Pro sebe i pro ostatní. A mám za to, že stojí za to to zkusit.

10 pravidel nejen pro trénink

Vytrvej v lehkém, ale pravidelném tréninku.
Zaměř se hlavně na obecnou vytrvalost, případně na i lehčí intenzivní vytrvalost.
Vyhýbej se vysokým intenzitám, které zatěžují imunitu.
Zátěž navyšuj až v okamžiku, kdy bude jisté datum tvého hlavního cíle.
První závody, které přijdou, ber jako součást tréninku, a teprve po nějaké době si urči svůj hlavní cíl.
Ber současnou situaci jako příležitost ke změně myšlení.
Cíleně se zaměřuj na pozitivní aspekty, které ti situace přináší. Ty negativní pak samy pominou.
Když pocítíš strach a sklíčenost, jdi do svého nitra a snaž se najít svůj klid tam.
Využívej běh jako každodenní rituál, který ti pomůže vše lépe zvládnout.
Připrav se na to, že svět (nejen) sportu se nevyhnutelně změní a snaž se to využít ke svému růst