Přechodné období

Základem funkčního tréninku je co nejideálnější střídání zátěže a odpočinku. O tréninku se toho píše mnoho, ale dostatečná regenerace je v podstatě stejně důležitým prvkem na cestě zvyšování výkonnosti jako samotný trénink, ale pozornosti dostává již méně. Do funkční regenerace musíme zahrnout to, co jíme a pijeme včetně doplňků stravy, regenerační procedury, spánek včetně jeho kvality, ale podle mého mínění sem patří i takzvané přechodné období.

Prvním předpokladem je, že oddělujete od sebe sezony. Je bohužel běžným postupem a to dokonce i mezi výkonnostními běžci, že se v podstatě pořád trénuje a závodí. Přechodné období pak vlastně chybí, protože tady nejde o to, že se zmírní dávky na dva či tři týdny, ale především by mělo jít o důkladnější zotavení organismu po sezoně, také by měl sportovec načerpat psychické síly a spřádat plány dál.

Právě spřádání plánu, snění, promítání si své další cesty, mentální i psychické naladění na další postup, ale také odpočinek od tréninkových plánů a každodenní koncentrace, jsou velmi důležité prvky zotavení.

Některé argumenty zastánců neustálého zatěžování-totiž že kardiovaskulárnímu systému a pohybovému ústrojí nesvědčí tréninkový výpadek je podle mého názoru lichý. Neustálým zatěžováním si o výpadek doslova koledujeme a je lepší nechat jednou ročně tělo i mysl důkladně zregenerovat a tím omezit pravděpodobnost přetížení, než se neustále snažit navazovat na již natrénované, za čímž stojí pravděpodobně též strach o ztrátu výkonu.

Jak to tedy se ztrátou výkonu je? Ano během důkladného přechodného období dojde ke ztrátě výkonnosti a to o několik tříd u sportovců, kteří již došli daleko, často dojde i k nárůstu hmotnosti, někdy se rozjedou i příznaky zvýšené lenory, na konci ale je člověk sice bez výkonnosti, ale s nádhernou chutí pustit se do práce, jít za svým snem a cílem, těší se na celý proces, kterým bude procházet.

Začátky pak jsou bolestivější a je potřeba začínat velmi ohleduplně, stav se ale rychle zlepšuje a ve druhém až třetím přípravném cyklu se rozdíl již srovnává. Je to záležitost intuice a také respektu k sebe sama.

Jak by mohlo takové přechodné období vypadat?

Mohlo by trvat asi 2-4 týdny a jeho délku není špatné nechat na samotném sportovci, na jeho momentálním naladění a pocitu, protože po sezoně někdo prostě musí odpočinout více a sem patří právě i mentální a psychické zotavení. Lze si říci dopředu jeho minimální i maximální délku.

Během tohoto období lze samozřejmě sportovat, co, jak a kdy ale nechte opět na svém okamžitém naladění, všeobecně nic ale nepřehánějte, hrajte si, zkoušejte si věci, na které nemáte v sezoně čas, dopřejte si duchovní i zážitkové pochoutky, o kterých máte pocit, že je kvůli tréninku odsouváte. Choďte na regenerační kůry a užívejte si je se vší nádherou uvolnění a s vědomím péče o své tělo i mysl.

Přechodné období je také čas na doléčení zranění, sem by měli směřovat léčebné procedury, nyní je čas například pomoci metabolismu u třeba často protěžované achillovy šlachy laserem nebo rázovou vlnou. Také je dobré zkontrolovat po sezoně, zda jste zcela v pořádku a něco nechybí. Zajděte si na hematologii na odběr krve a dejte moč k rozborům na biochemii. Rozmazlujte své tělo i mysl a připravte svému dalšímu sportovnímu snažení k rozjezdu tu správnou energii.

Přechodné období mělo pro mě vždy zcela jasný, zřetelný až fascinující nádech. Měl jsem vždy pocit, že tady se to rodí, že tady utvářím svoji budoucnost a samozřejmě i když šlo o budoucnost sportovní, šlo ve své podstatě o budoucnost svého života.

Nikdy jsem nebyl profesionál, ale s profesionály jsem závodil. Musel jsem mít daleko propracovanější systém, než měli oni, jinak bych neměl tu příležitost jim funět na záda a nic jim neodpustit. Profesionál jde na trénink, pak na jídlo, odpočine, dá druhou fázi, ze které jde na regeneraci a pak domů. Když ale pracujete a přesto chcete vymyslet funkční systém, je to někdy složitější než složité.

Přechodné období je od toho, abyste takový systém vymysleli, protože nyní můžete mít ten správný odstup od všech problémů, které sám náročný život a trénink dohromady připravují. Lze vymyslet systém a to vždy.

Lidé dnes mají často pocit, že jsou unášeni okolnostmi, ale to je jeden z největších lidských omylů, vše co se nám zjevuje, co prožíváme, je náš výtvor. Náš život utváří naše myšlenky, je to tak po staletí a tisíciletí a již od narození díky způsobu našeho myšlení se ženeme za svým osudem. Vypadá to, že ve většině věcí jdeme za svým neodvratitelným osudem, pokud bychom ale změnili způsob myšlení během jedné vteřiny, náš život se automaticky stočí, začneme prožívat jiné věci a budeme svým způsobem žít v jiném světě.

Tento svět poskytuje nekonečné množství řešení a tím stejný počet vnímání a prožívání a je na nás, abychom udělali změny, které potřebujeme. Přechodné období může být o těchto změnách, tím že přerušíme trénink a závodění, ponecháme si jistý odstup, vidíme některé věci zřetelněji a můžeme zasít nové semínko do našeho myšlení. Je to první krok novým směrem.

Často si vzpomenu na Mirka Krska, bývalého českého rekordmana v maratonu, který říká, že člověk by měl denně 8 hodin spát, 8 hodin pracovat a 8 hodin denně mít pro sebe. A já dodávám, že jakmile to tak člověk nemá alespoň v průměru, dělá něco významného špatně. Samozřejmě, pokud má člověk rodinu, pak 8 hodin pro sebe znamená i věnování se rodině v tomto čase, protože rodina je naše nejužší součást, ale i tak by měl zbýt jistý významný prostor, kterým utváříte, respektive spíše upevňujete svůj vnitřní klid a do tohoto času může patřit i sport.

Ale vraťme se k prvnímu kroku, jakmile se rozhodnete, že chcete změnit svůj denní režim, aby vše včetně sportu fungovalo lépe, pak musíte zároveň udělat druhý krok a to je jít dál beze strachu ze změn, které přijdou a které musí přijít. Jedině ve chvíli, kdy toto dokážete, jste na správné cestě, v tuto chvíli se vám otevřou nové obzory i možnosti, začnete lépe dýchat, pozitivní energie začne proudit v mysli i těle.

Třetím krokem pro pozitivní změny v životě a tím pádem i ve sportu je vůle. Vůle udržet se na své cestě. Vždy vás potkají těžkosti, můžete je brát jako zkoušky vašeho nového postoje, jakmile překonáte ty první, které bývají největší, jejich síla začne postupně slábnout, až najednou se pro vás stane jejich překonávání hračka, budete mít pevně otěže svého života ve svých rukou.

Přechodné období tedy má své rozměry, jedná se o zcela zřetelné základy nové přípravy, protože s jakou energií vstoupíte do hry, tak budete po celou sezonu hrát. Člověk by si tady měl uspořádat zcela jasně, co chce další sezonu běhat. Chce prostě jen závodit všude, kde ho napadne, nebo se chce na něco zaměřit a jít si za konkrétním cílem. Toto je potřeba vědět, od toho se bude odvíjet trénink i celkové naladění své mysli.

Cílem přechodného období je tedy mimo jiné zastavit se a hledat cesty, jak vylepšit stávající druh tréninku a závodění. Je to období největších změn a může to být období překonávání předsudků.

Pokud jste zvolili cestu úplného odpočinku od běhání a já bych se za to přimlouval, pak bude potřeba, abyste byli velmi opatrní s návratem k tréninku.

V tuto chvíli totiž byste měli mít neodolatelnou chuť začít, makat na sobě a těšení se na trénink by měla být obrovská. Takový pocit je důkazem kvalitně udělaného přechodného období.

Nenechte toto své nadšení, aby šlo proti vám a začněte trénovat velmi zlehka. Pohybový aparát si musí zvyknout, že ho znovu zatěžujete během, velmi volným začátkem tak předcházíte přetížení a případným zraněním. Také kardiovaskulární systém vám poděkuje, že mu nedáváte herdu do zad, ale postupně ho přivykáte na ostřejší režim. Tělo máme od toho, aby nám sloužilo, měli bychom ho mít rádi a pokud se na své tělo podíváme takovýma očima, pak snadno vycítíme, co zvládne dobře a co mu nadělá problémy.

Tohle je další výzva. Naše ego chce makat, náš cit říká, uber. Co zvítězí? Když dokážeme udělat přirozený rozjezd do tréninku, dáváme tím i další impulz pro nový trénink. Postupným přidáváním zátěže máme větší prostor pro zachování správné dynamiky přípravy. K čemu by bylo, kdybyste v listopadu začali trénovat a v prosinci byli na hraně regenerační kapacity svého organismu. Bylo by to k ničemu, museli byste ustoupit z takové cesty a dynamika přípravy by poklesla. Vrcholem tréninku je období těsně před závody, co děláte do té doby je v podstatě příprava na to, aby závěrečný trénink byl efektivní a také abyste ho byli schopni zvládnout.

V tomto i dalších důležitých vhledech velmi pomáhá umění meditace. Meditace je v podstatě komunikace našeho já uzpůsobené pro život v těle a našeho já, které dokáže vnímat další obzory, jež v sevření hmoty nejsou vidět. Tato součást naší bytosti je pak schopna sdělovat nám i informace ze sfér vyšších a meditace v určitém ohledu propojuje tyto dvě složky našeho Já a tím nám umožňuje jakousi širší komunikaci s okolním světem.

Umění meditace již dnes používá poměrně značná část vrcholových sportovců. Moc se o tom nemluví a píše spíše v populárních časopisech, kde je to zmíněno okrajově v rozhovorech, jejich význam může být ale značný a věřím, že mnoho z nich díky meditaci došli dál, než by tomu bylo bez ní. Tohle je velmi individuální záležitost a nelze ji aplikovat plošně tak jako třeba intervalový trénink. K meditaci člověk musí dospět jiným způsobem než tréninkem svého těla a nelze ji tedy všeobecně aplikovat jako součást tréninku.

Cíle přechodného období dle Nováka: ☺

1. Regenerace fyzických sil, napravení deficitů a patologických změn systémů těla.

2. Regenerace psychických sil, nastolení či posilování vnitřní rovnováhy.

3. Snění, plánování, hledání synergie pro novou sportovní přípravu.

4. Nastavení mentální síly, uvedení do života nově vznikající nápady.

5. Velmi pozvolný vstup do tréninkového procesu-cca 10 dní.

Přechodné období je součást dlouhodobého tréninku, může být zdrojem energie, zastavením i inspirací. Má zcela zvláštní místo ve sportu a jeho možnosti jsou nekonečné. Užijte si ho a mějte z něj radost!!