MARATON Pavel Novák

Mnoho sportovců a sportovně naladěných lidí slovo maraton elektrizuje. Pod pojmem maraton si můžeme představit činnost, která trvá dlouho, ale jeho základ je  v maratonském běhu, disciplíně, která kraluje Olympijským hrám.

Počátky maratonu

Maraton  v atletice znamená běh dlouhý 42195m a provází jej legenda o řeckém vojákovi Feidipidovi, který běžel po vítězné bitvě Athéňanů nad Peršany z Marathonu do Atén zvěstovat vítězství. Proč ale ta zvláštní délka maratonu 42195m?

Do Olympijských her 1908 v Londýně se maratonská vzdálenost pohybovala většinou mezi 39-43km. V Londýně byl start maratonského běhu u terasy Windsorského zámku a cíl před královskou lóží na Olympijském stadionu a někoho napadlo přeměřit přesně tuto trať. Zjistili, že maratonci uběhli 42195m a dnes již tak zažitá vzdálenost byla na světě.

Současný maraton

V poslední době je maratonská trať běhaná desetitisíci lidmi po celém světě a je pořád zcela zvláštní. Proč tomu tak je? Důvodů je několik. Určitě je to minimálně částečně dané zcela nezaměnitelnou, místy až euforickou atmosférou velkých městských maratonů. To se nedá popsat, to se musí zažít. Lidé různých národností, zaměření a smýšlení si spolu stoupnou v hustě utvořeném startovním poli rozdělených pouze koridory podle výkonnosti. Každý sice svoji maratonskou účast bere různě, někdo si jde na svůj vysněný výkon, druhý to chce „jen“uběhnout a další si přijde užívat atmosféru, ale všichni si jsou nějak blíž, vládne tam očekávání něčeho zvláštního, ale i přátelství, radost a v neposlední řadě vůle dokázat to. V maratonském poli končí upjatost klasického životního běhu.

Dalším důvodem, proč je maraton zcela zvláštní je jeho délka. Lidský organismus je „dělaný“ na výkon do 35km. Co je delší, tomu se brání. V tomto tkví jedno z jeho tajemství. Dokázat zvládnout maraton a později ho uběhnout v nějakém výkonu je velká výzva, je to takový běžecký  Everest. Připravit se na takový závod tak, aby si ho běžec užil, vyžaduje už určitou dávku sebezapření, vůle a dlouhodobější systematické práce.

Je potřeba rozvíjet své schopnosti postupně a přirozeně  Postupnost a cílenost v maratonském tréninku je základním kamenem úspěchu a nutnost z hlediska zdraví, ale i efektivity úsilí maratonce.

Trénink maratonu

S chybami v tréninku se potkávám často a většinou relativně malou úpravou lze dosáhnout úžasných výsledků Jeden z mých novějších svěřenců Martin Trojan se pokoušel roky zaběhnout maraton pod 3 hodiny a běhal jej stále mezi 3:02-3:10hod.Nedařilo se mu toho dosáhnout, protože téměř úplně mu v tréninku chyběla tempově-vytrvalostní složka a též ve vhodný okamžik nezařadil speciální tréninky na úrovni ANP- v těchto intenzitách maratonec „dělá formu“. Přišel k nám v únoru 2011, již v květnu zaběhl 2:48 a na podzim 2:38hod. První maraton běžel z hlediska kilometrů na stejné úrovni jako před tím, další zlepšení bylo vázáno již na určité zvýšení kilometráže a přemodelování tréninků, protože se ukázalo, že velmi dobře reaguje na systém permanentní práce(tedy kvality jsou zařazovány často, ale žádné nejsou takříkajíc nadoraz)

Důležitá v maratonském tréninku je individualizace tréninku. Malý příklad: Leoš Pelouch(maraton 2:23:16hod), svěřenec se kterým spolupracuji již 10 let je typicky vytrvalostním typem běžce, který „nesnáší“ tvrdé intenzivní tréninky- tělo reaguje na vyšší laktát infekčními onemocněními, poruchami nálad, apod. Trénink by měl být zaměřený tedy spíše vytrvalostně. Jeho problém ale je, že pohybový aparát nezvládne dlouhodobější zátěž ve vyšší kilometráži( z hlediska cyklu) a také že se musí v práci vyrovnávat s noční prací. Nicméně dosáhli jsme velmi dobrých výsledků pomocí frakcionovaného tréninku zaměřeného na obecnou a tempovou vytrvalost s kratšími vstupy na ANP a silové vytrvalosti. Tempově-rychlostní složku budujeme  pomocí závodů a tréninků kratších úseků s meziklusem. Leošovi tedy sedí jiný druh tréninků, než Martinovi. Potřebuje kvalitní zátěže minimálně ob 2, ale spíše ob 3-4 dny podle náročnosti.I přes nižší tréninkové dávky Leoš dokázal letos běžet maraton za 2:27:42hod, když oba půlmaratony byly velmi vyrovnané, což je známkou skvělé tempové  a silové vytrvalosti a perfektního odhadu tempa.

Zcela zvláštním úkazem v naší skupině je Robert Krupička, špičkový vrchař a adept na olympijský limit pro Londýn 2012. Robert je houževnatý, běžecky velmi nadaný sportovec, který zvládá vysoké tréninkové zatížení. Je potřeba ho spíše brzdit. Můj největší trenérský úkol je přeladit jeho psychiku směrem k maratonské trati, protože uvnitř je stále ještě spíše vrchařem a to by mohlo štěpit jeho energie a obírat ho o cenné vteřiny.

Naše skupina má v tuto chvíli 17 členů, nejvděčnější pro mě jako pro trenéra jsou hobíci, protože dělají největší výkonnostní skoky.

Pokud máš chuť, elán a vizi stát se maratoncem nebo vytrvalostním běžcem, nebo si chceš vylepšit svá dosavadní maxima a chceš se věnovat systematické práci, rádi Tě přivítáme v našich řadách. Naše skupina není omezena ani věkem , ani výkonností.